Mikuláš Koperník

Mikuláš Koperník narozený 19. února 1473 v polské Toruni byl šíří svých zájmů skutečně renesančním člověkem a univerzálním vzdělancem – zabýval se astronomií, fyzikou a matematikou, věnoval se také právním vědám, medicíně, studiu jazyků i ekonomii.

Narodil se v rodině kupce Mikuláše a po jeho smrti se jej ujal strýc Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským a udržoval styky s předními (nejen) polskými intelektuály té doby. Postaral se tak, aby se jeho synovci dostalo důkladného vzdělání. Mikuláš začal studovat matematiku a astronomii na krakovské univerzitě, pokračoval v Boloni studiem práv, v Padově pak studiem medicíny.

Po ukončení studií se kromě aktivit, jimiž se patrně proslavil nejvíce – astronomickými pozorováními a následně spisem De revolutionibus orbium coelesticum libri VI (Šest knih o obězích sfér nebeských) –, věnoval profesionálně i dalším činnostem: vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře, působil ve funkci správce kapitulního majetku se sídlem v Olštýně, byl poslancem, kancléřem, vizitátorem a kapitulním správcem, spolupracoval na mapě Království polského a Litvy.

Svou teorií o heliocentrickém uspořádání vesmíru Koperník převrátil v té době utkvělou představu o geocentrismu, tedy že Země je středem vesmíru. Jeho dílo tak nebylo přijmáno hladce a bez emocí především v církevních kruzích – spis De revolutionibus byl zahrnut na seznam zakázaných knih. Až o osmdesát let později potvrdil Koperníkovu tezi ohledně heliocentrické soustavy německý matematik a hvězdář Johannes Kepler a postupně docházelo ke zjemňování zákazu šíření Kopernikovy teorie.